Poslové Aggy, krále města Kiše a syna velkého
krále Enmebaragesiho dorazili do Uruku, ke Gilgamešovi se ohlásili a
žádost svého krále mu přednesli. Gilgameš pak radu starších svolal a
požadavky Aggy zde přednesl:
“Agga, pyšný král města Kiše nás k poddanství vyzývá. Máme mu studny
kopat, všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubit a všechny
práce pro něj konat. Říkám vám, mužové Uruku, nepodrobíme se paláci
kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.”
Avšak starším se nelíbila Gilgamešova řeč a takto mu odpoví:
“Vykopeme studny, všechny studny země, všechny malé kanály
vyhloubíme a všechny práce pro ně budeme konat. Podrobíme se raději
paláci kišskému, jsme slabí a naše zbraně jej nesmetou.”
Taková slova si však nevzal Gilagmeš k srdci. Svolal sněm všech mužů
města a svou věc jim vyložil:
“Já, Gilgameš, pán Kullaby, který tolik hrdinských činů k poctě
bohyně Inanny vykonal, vám říkám, máme králi Aggovi studny kopat,
všechny studny země, všechny malé kanály vyhloubit a všechny práce
pro něj konat ? Říkám vám, mužové Uruku, nepodrobíme se paláci
kišskému, ale zbraněmi jej smeteme.”
A shromážděným mužům se líbila řeč Gilgamešova a jejich mluvčí
odpověděl:
“Máme stále jen stát, či sedět, jak si Agga bude přát ?”
“Máme snad u prince královského dlít neustále ?”
“Máme jen bodcem pohánět královi osli, jak on si zamane ?”
“Kdo by měl tu trpělivost ? Nepodrobíme se paláci kišskému, ale
zbraněmi jej smeteme.”
A mladí bojovníci rozvášněně velikost Uruku i Gilgameše velebili:
“Vždyť město Uruk je dílo bohů jako sám chrám Eanna, jehož kult sami
bohové stanovili. Vždyť zeď kolem města postavená se dotýká mraků.
Vždyť základ k městu položil sám bůh An. Ty, Gilgameši ses o město
staral, ty, slavný hrdino, který nepřátelům hladce hlavy srážíš, ty,
kterého An miluje, proč ty by ses měl nepřátel z Kiše bát ? Podívej,
už teď jejich zadní voje prchají a kdekdo se na útěk dává. Vojsko
Kiše nemůže Uruku ublížit.”
Nad takovou řečí se Gilgameš zaradoval a hned za přítelem Enkiduem
si pospíšil.
“Enkidu, příteli, polož rýč a vezmi sekeru. Je čas vzít na rámě
zbraň, která strach a hrůzu mezi nepřátele zaseje. Jen ať přijde
velký Agga z Kiše. Strach se ho zmocní až nás spatří, jeho mysl bude
zmatena a jeho odvaha se zhroutí.”
Neuplynulo ani deset dnů a již vojsko Aggovo obklíčilo Uruk. Když
ohromné vojsko uručtí spatřili, zděsili se a celý Uruk upadl ve
zmatek. Gilgameš rychle ke svým mužům přišel:
“Jste ustrašeni ? Hrdinové moji ? Nenajde se mezi vámi ani jeden
dost odvážný na to, aby k Aggovi šel a poselství vyřídil ?”
“Já,” přihlásil se Girišchurdurra, královský pobočník, “já půjdu k
Aggovi. A přeji si, aby jeho mysl byla zmatena a jeho odvaha se
zhroutila.”
A Girišchurdirra prošel městskou branou mezi nepřátele, kteří se jej
rázem zmocnili, zbili a teprve poté před Aggu předhodili. Vtom kdosi
se vyklonil z hradeb urských a Agga se hned ptá:
“Řekni, otroku ! Je snad tamten člověk tvůj král ?”
“Ne,” odvětil zbitý posel, “Ten člověk není mým králem. Kdyby to byl
můj král, zděsil by ses jeho tváře, z očí mu šlehá hněv, jeho vous
září jak lazurit, však jeho prsty přinášejí milost. Ale tví lidé by
po tisících padali a vstávali a opět padali jak mouchy a bídně by se
v prachu a špíně váleli. Můj král by Aggu z Kiše uprostřed jeho
vojsk hravě zajal.”
“Co si to dovoluješ, otroku ?!” rozhněval se král Agga a jeho lidé
se bez milosti pustili do nebohého Girišchurdirra.
Tehdy vystoupil Gilgameš na hradbu v plné zbroji a jakoby nová
odvaha se rozlila do duší mužů Uruku, všichni zbraní se chopili a k
městské bráně a do přilehlých ulic se seřadili a ven z města se
vyhrnuli. Když pak bránou Enkidu procházel, vyklonil se Gilgameš
přes hradby, aby svého přítele pozdravil. Tak jej spatřil i Agga a
hned se zbitého posla ptá:
“Řekni, otroku ! Je snad tamten člověk tvůj král.”
A Girišchurdirra pozvedl svůj zrak a přitakal:
“Věru, tenhle člověk je můj král.”
A jakmile to řekl, nepřátelé po tisících padali a vstávali a opět
padali jak mouchy a bídně se v prachu a špíně váleli. Aggu z Kiše
pak uprostřed jeho vojska Gilgameš, vládce z Kalluby, zajal.
Teď mohl Gilgameš Aggu rozdrtit. Ale on takto moudře promluvil:
“Aggo, ty jsi vládce. Aggo, ty jsi nadřízený, Aggo, ty jsi
vojevůdce, ty dáváš jíst svým poddaným a ty chráníš uprchlíky.” A
mluvil s Aggou jako s králem a ne jako s poraženým. A Agga uznal moc
Uruku a jeho svobodu a vyslovil chválu nad Gilgamešovým městem a
řekl:
“Vždyť město Uruk je dílo bohů jako sám chrám Eanna, jehož kult sami
bohové stanovili. Vždyť zeď kolem města postavená se dotýká mraků.
Vždyť základ k městu položil sám bůh An. Ty, Gilgameši ses o město
staral, ty, slavný hrdino, který nepřátelům hladce hlavy srážíš, ty,
kterého An miluje.”
A Gilgameš propustil Aggu zpět do Kiše i s jeho vojskem a jeho
dřívější moc mu vrátil, však město Uruk svobodu svou uchránilo a
moudrému Gilgamešovi pělo chválu.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec.